Černá kočka

18. listopadu 2010 v 19:40 | Mango |  Povídky jednorázovky
Takže po dlouhé době jsem sepsala nějakou povídku. Poslední dobou se moc nemůžu dokopat k psaní. Teda píšu celkem často, ale vždycky po hrozně malejch kouskách.
No, ale k Černý kočce jsem se nakonec dokopla a tak doufám, že se bude alespoň trochu líbit =).




Slunce nesměle vykukovalo za horizontem a městskou krajinou se pomalu, ale jistě začínalo šířit světlo. Podzimní listí ležící pod několika stromy, které lemovaly ulici, jako by se snažilo vzepřít nudné šedi všude okolo svou rozvernou barevností.

Karolína se tím ovšem nezabývala. Ještě celá rozespalá totiž chvátala do školy. V duchu si nadávala jak se jenom mohla přihlásit na to debilní doučování. Ne, že by ho nepotřebovala, přeci jen z matiky propadá, ale proč, sakra, takhle brzo?

Bloumala dál vyprázdněnou ulicí, když tu najednou koutkem oka zahlédla jakousi černou šmouhu. Otočila se a za sebou spatřila kočku. Její srst byla temná jako zatažená noční obloha a jiskřící žluté oči Karolínu přímo hypnotizovali.

"Čiči," zavolala na ní nejistě Karol. Kočka nejdříve váhala, ale potom ke Káje radostně přicupitala. "Hodná, čiči." Karolína jí párkrát pohladila a kočka se jí radostně otřela o nohu.

Káje najednou projela tělem nepopsatelná euforie. Všechny problémy byly pryč, stejně temné jako myšlenky na školu. Netušila proč tomu tak je, ale naprosto se tomu pocitu oddala. Šeď města se odsunula do pozadí a dala vyniknout barevné kráse povadlého podzimního listí. Zatažené nebe se náhle přeměnilo v idylickou modř s bílými beránky.

Karolína si toho nevšímala, ale černá kočka pomalu zamířila pryč. Ladným krokem vběhla do jedné z postraních uliček vedoucí neznámo kam. Svět opět začal šednout.

"Počkej!" Křikla na ni Karolína, která se právě probudila z podivného transu, a jako smyslů zbavená se za ní rozběhla. Chtěla zpátky to světlo, to teplo, tu radost, o čem byla přesvědčená, že jí ta kočka dala.

Ale v temné uličce na ní čekalo něco, co jí vyrazilo dech. Byli tam čtyři postavy, tvář
měli skrytou pod kápí a jejich tělo halil tmavý plášť. A hlavně z nich šel chlad, zima a úzkost.

Káje se v tu chvíli zastavil dech, ale její srdce naopak začalo bušit ještě rychleji a hlasitěji. Chtěla se otočit a dát se na útěk, ale nohy jí odmítly poslouchat. Chtěla křičet, ale ze rtů jí nevyšla ani hláska. A tak jí zbylo jenom přihlížet tomu, co se stane.

Černá kočka přicupitala doprostřed tajemných postav a začala se měnit. Zvětšovala se, černé chlupy ustupovaly lidské kůži a z předních nohou se staly ruce, stejně tak jako ze zedních nohy. Na teď už lidské hlavě vyrostly v mžiku rozevláté černé vlasy a nahé ženské tělo zahalil černý plášť, stejný jako nosili čtyři ostatní Stíny. Jediné, co zůstalo stejné byli kočičí oči. Větší, ale stejné.

"Myslím, že jsem nám sehnala snídani." Prohlásila s úsměvem černovláska a nechala ty čtyři ať se v klidu nakrmí. Kdyby měla hlad, může si přece ulovit další.

kocka
(Obrázek nad jsem čmárla já na tabletu v Gimpu =) )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbila se vám povídka Černá kočka?

Jo! 100% (6)
Ušla, ale... 0% (0)
Ani ne 0% (0)
Vůbec 0% (0)

Komentáře

1 Fabiana Fabiana | Web | 18. listopadu 2010 v 20:11 | Reagovat

Mně se to líbí :) Takové tajemno. Moc pěkně napsané.

2 Eloush Prdloush Eloush Prdloush | Web | 18. listopadu 2010 v 20:20 | Reagovat

nádhera...úplně mě uchvátila :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Prosím, nekopírujte nic z mého blogu bez mého svolení a beze zdroje!

Obrázek použitý v designu blogu jsem kreslila já na tabletu v Gimpu.