Až spadne poslední hvězda

30. ledna 2011 v 19:28 | Mango |  Povídky jednorázovky
Jak asi víte, na http://spisovatele.blog.cz/ je taková soutěž/projekt? sborník 2010. Dlouho jsem přemýšlela jestli tam mám něco poslat nebo ne, protože jsem neměla absolutně žádný nápad. Nakonec jsem něco naspala, ale nevim...nevim. Prostě sama si svoje povídky moc dobře neodhadnu a od mamky uslyšim leda taky "pěkný...pěkný...". Takže budu ráda za váš názor =). 



V tomhle studeném ránu mi teplo, které v budově bylo, přišlo vhod. Hned, jak jsem za sebou zavřela hlavní dveře, zamířila jsem ke skříňkám. Jak jsem se tak poohlížela po prázdných prostorách, uvědomila jsem si, že jsem tady v podstatě sama. Jenom na lavičkách lemujících chodbu posedávalo několik starších studentů připravujících se na nadcházející nultou hodinu.
V tuhle chvíli mi škola ukazovala tu vlídnější tvář. Volnost, klid a hlavně žádné učení nebo zácpy na chodbách, které se stejně dobře mohly rovnat těm, jak bývají v Praze v pátek odpoledne.
Když jsem konečně došla ke své jasně modré skříňce, přezula jsem a přeskládala si několik učebnic z poličky do tašky a naopak. Nespěchala jsem, koneckonců jsem měla času dost.
Pak už jsem jen vyrazila ke dveřím se štítkem 2.G. Jenomže tentokrát něco nebylo, tak jako vždycky. V břiše jsem měla takový divný pocit a v puse sucho. Chodby, které jsem tak dobře znala, jako by se proti mně najednou spikly a náhle vypadaly temněji a úzkostněji než kdy předtím.
Ve třídě mě čekalo nepříjemné překvapení. Otevřela jsem dveře, všude ještě byla tma a tam jsem chtěla rozsvítila. Stiskla jsem vypínač a nic. Postupně jsem prozkoušela i všechny ostatní, ale stále se nic nedělo.
Protože mi nic jiného nezbývalo, sedla jsem si do své lavice a rozložila na ní učebnice i v tomhle šeru. Svítila jsem si mobilem, takže jsem poznámky o Marii Terezii neměla problém přečíst.
Stejně tu byl pořád ten divný pocit. Kdyby nebylo tak brzo, tak bych nejspíš šla šprtat za kamarádkami na lavičky u skříněk, ale v tuhle dobu tam ještě nikdo nebyl a sama jsem tam vysedávat nechtěla. Tak radši seděla ve tmě a snažila se to nevnímat.
Jenomže pak se to ozvalo. Tiché praskání. V tu chvíli už ve mě vnitřní hlas šeptal, lépe řečeno křičel "Uteč, uteč!". Byla jsem sice strachy bez sebe, ale moje racionální polovina mysli si tvrdohlavě stála za tím, že to je určitě nějaká blbina a že bych se měla raději učit.
A tak jsem to ignorovala. Praskání sílilo, ale já jsem si tak moc chtěla dokázat, že nejsem strašpytel, že jsem pořád seděla a četla si o osvíceneckých reformách. Jenomže potom tichý zvuk přešel ve hluk a praskání přešlo v sesypávání zdi.
V tu chvíli jsem teprve pochopila, že je zle. Ihned jsem byla na nohou a běžela k oknu, protože mi bylo jasné, že ke dveřím to nestíhám. Ale i tak bylo pozdě. Strop s řachotem spadl dolů spolu s vybavením třídy, která byla o patro výš.
Nakonec mé plíce ucpal prach a tělo zasypala suť, co dříve bývala zdí a kdo ví čím ještě. Zůstala jsem tam ležet a začala procitat. Stávala jsem se lehčí a lehčí. Svět se náhle začínal měnit a vybarvovat. Až potom jsem poznala, co se doopravdy stalo.

***

Od té doby uplynulo již mnoho dní a nocí. Přesně nevím, jsem tu už moc dlouho, než abych si to pamatovala přesně. Jen vím, že tenkrát jsme měli první hodinu dějepis. Lidé mezitím truchlili, radovali se, přicházeli a odcházeli. Mě to bylo jedno.
Každou noc jsem sedávala na střeše, přesně nad místem, kde jsem naposledy vydechla. Taková hříčka osudu. Počítala jsem hvězdy a sledovala je. Za tu dobu jsem přišla na zajímavou věc: každou noc jedna ubyde.
A možná až spadne poslední, budu moci odejít. Možná, že potkám své ztracené přátele a rodinu. Možná se ze světa zmizí nenávist. Možná se objeví další a budou se zase jedna po druhé snášet k zemi. A taky se třeba nestane nic a já so holt budu muset najít jiný koníček.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

?

Žížala 43.8% (21)
Letadlo 22.9% (11)
Cože ?! 33.3% (16)

Komentáře

1 Sheenie Lockwood Sheenie Lockwood | Web | 30. ledna 2011 v 19:38 | Reagovat

Pěkný blog =)

2 Áňa Áňa | Web | 30. ledna 2011 v 19:40 | Reagovat

Pěkný blog =))

3 Hakky Hakky | Web | 30. ledna 2011 v 19:41 | Reagovat

Hezky napsané :) O tom blogu jsem nevěděla :)

4 lolka lolka | Web | 30. ledna 2011 v 19:44 | Reagovat

krásný :)

5 Rozka Rozka | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat

Nádherný,nemám slov,opravdu.Přečetla jsem to jedním dechem. :)
Krása

6 dzej-komplex dzej-komplex | Web | 30. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat

Nepochopila jsem - v té povídce hrdinka zemřela? ??? Jestli ano, tak je to smutný. Ale působivý. Mně se líbila :-)

7 loveufo loveufo | 31. ledna 2011 v 16:15 | Reagovat

Krása nádhera nemám slov perfektní :) :-)  O_O  :-)

8 Tajemná M* Tajemná M* | Web | 31. ledna 2011 v 21:54 | Reagovat

Nádhera, nemohla sjem se od toho odtrhnout. Skvělá práce.

9 kriza kriza | Web | 1. února 2011 v 20:41 | Reagovat

Ahoj, vítej v Tlupě :-)

10 Teedy Teedy | Web | 23. února 2011 v 15:09 | Reagovat

Moc pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Prosím, nekopírujte nic z mého blogu bez mého svolení a beze zdroje!

Obrázek použitý v designu blogu jsem kreslila já na tabletu v Gimpu.