1. kapitola

28. března 2011 v 18:54 | Mango
Takže konečně přidávám 1.kapitolu, doufám, že se vám bude líbit, i když je taková rozjezdová, no... Jinak jsem se snažila odstranit všechny chyby, ale pokud by se tam stejně něco našlo, tak mi to prosím řekněte, dík =). Budu ráda za jakýkoli komentář (kromě reklamy!).





Vedoucí výpravy konečně zastavil svého koně a ti za ním ho napodobili. Aniž sesedli, upřeli svůj zrak ke stavení, které se pyšnilo oficiálním názvem: "Foreginská Stopařská střední škola". Samotná budova byla obložená kulatým a ne příliš opracovaným dřevem, což působilo dojmem nějakého obrovského lesního srubu, spíše dvou. Byly to totiž dvě budovy se společným vchodem, což nebylo zrovna obvyklé, ale už od pohledu to působilo prakticky a vkusně.
Snad ještě zajímavější bylo prostředí, kde se škola nacházela. Ležela totiž v údolí, takže jí před zraky nepovolaných chránily mohutné zelené kopce, které se místy nebezpečně tyčily do výšin jako mohutní zelení obři shlížející majestátně dolů a tak i poměrně velká budova školy proti nim vypadala jako nějaký titěrný mravenec.
Kousek odtud taky zurčila malá bystrá říčka, která jim napomohla při cestě sem. Bez ní a cesty, která podél ní vede, by zde jistojistě zabloudili a v té divočině, která zde okolo vládne by nás klidně mohl sežrat šavlozubý tygr, modrý medvěd nebo možná ještě něco horšího.
I přes všechna možná nebezpeční tahle cesta dopadla celkem úspěšně a možná až moc v klidu. Od té doby co opustili poslední civilizovanu oblast, totiž nenarazili na žádného dalšího elfa a naštěstí ani člověka.
Ten moment obdivování místní přírody přerušil až nevrlý Farbell, který měl za úkol Tëmeriho, Nafela a Shanelinn doprovodit až sem: "No tak děcka, konec zírání, sesedněte a jděte dovnitř, no já to za vás neudělám." Načež nasadil takový ten namyšlený výraz a čekal až ho skupina elfských puberťáků propustí.
"Děkujeme a nashledanou." Pokoušela se být alespoň trochu slušná Shane a svým způsobem i se tak snažila poděkovat za ač dlouhou, tak bezproblémovou cestu. Jenže Farbell si jenom něco zabručel pod fousy, naposledy se na nás podíval a už si to klusem rázoval na zpátky. Bylo přeci pod jeho úroveň vodit nějaký mlaďochy do školy, natož se s nimi nějak dlouho vybavovat.
A i když si Shanelinn na tu jeho podivínskou povahu za celou tu cestu už celkem zvykla, stejně jí to trochu naštvalo. Jenže už nebyl čas nadávat, natož nijak rozjímat a tak urychleně sesedla ze svého ryzáka, jehož srst shodou okolností krásně ladila k jejím zářivě zrzavým vlasům.
Narfel s Tëmerim z koně samozřejmě sesedli už dávno a momentálně už kráčeli ke škole a ani na ni nepočkali. To ji dopálilo tak, že nejdřív měla sto chutí na ně křiknout něco opravdu sprostého, ale pro jistotu, kdyby je náhodou někdo z budoucích učitelů slyšel, nakonec zvolila poněkud slušnější "Hej!".
Oba se otočili a počkali, ale bylo vidět, že to dělají jen z povinnosti. Ti tři spolu nikdy nevycházeli moc dobře, jen ona si naivně myslela, že když už se dostali na stejnou školu, budou ji brát alespoň jako kamarádku z dětství. Ne. Pořád jsme se chovali jak ty malé uražené děti. A to Shane už pomalu, ale jistě začínalo lézt na nervy. Pro jistotu ale nasadila klidnou masku - přece se nebude zbytečně vztekat.
U jednoduché dřevěné brány - co jiného by jste čekali od stopařů - na partu nováčků už čekal vysoký elf, který měl evidentně na starosti přijímání nových studentů. Byl to už od pohledu typický stopař se vším všudy - na zádech měl zavěšený luk, u pasu dýku a oříškové hnědé vlasy svázané do culíku si nejspíš již nějakou dobu nečesal. Mohlo mu být tak nanejvýš něco kolem třiceti - na elfské poměry mladíček - ale spíš ještě míň a soudě podle toho, jak se tvářil, ho jeho momentální úkol dvakrát nebavil.
"Vítám vás, vy jste noví studenti?" Pronesl znuděně úplně zbytečnou otázku, protože kdo jiný by se plahočil tak daleko od civilizace až sem? Role hlavního mluvčí se naštěstí ujal klidný Narfel, kterému bylo evidentně jedno, že s nimi ten chlápek jedná jak s idioty.
"Ano, přišli jsme sem z Trnalu a máme nastoupit do prvního ročníku. Tohle je Tëmeri Nalen, tady ta dívka se jmenuje Shanelinn Veial a mé jméno je Narfel Maness.
"Ano, ano už vás tu vidím." Zareagoval pohotově Chrall - jak později vyšlo najevo, že se jmenuje - a odškrtal si naše jména. "Koně si můžete zavést do stájí, to je taková menší budova za školou, určitě jí poznáte, tam už vám nějaké boxy pro vaše spanilé oře přidělí." Řekl a potom ještě spěšně dodal:
"A pak se ještě přihlašte v sekretariátu, kde vám přidělí pokoje na ubytovně, dají rozvrh a pomůžou vám s dalšími věcmi ohledně vašeho pobytu zde."
Jakmile to dořekl, tři teenageři už mířili ke stájím. Protože jestli se v něčem shodli, tak v tom, že už chtějí mít všechny ty "přivítací formality" za sebou.
Potom, co zařídili koním ustájení a trochu se rozhlédli po areálu školy, kde je čekal celý následující rok a s trochou štěstí i čtyři další, zbývalo Shanelinn, Narfelovi a Tëmerimu už jen dojít do onoho sekretariátu a zařadit se tak mezi všechny ostatní studenty. Ten byl ze strategických důvodů umístěn přímo mezi oněmi dvěma budovami a navíc už u vchodu návštěvníky vítala obrovská nástěnná mapa školy, takže ani neměli šanci někde zabloudit.
Po zaklepání je přivítala elfka ve středních letech. Byla to typická úřednice vzhledem i chováním. V obličeji měla přísný výraz a na nose posazené brýle. Vlasy měla stažené do drdolu a postavou byla tlustější, což bylo na elfa velice neobvyklé. Evidentně musela u těch svých lejster vysedávat od rána do večera.
"Dobrý den, odkud jste přijeli a jak se jmenujete?" Spustila rozhodně a už si připravovala nějaké ty papíry, aby nové příchozí zapsala.
Slova se opět ujal Narfel, protože byl z těch tří asi jediný, kdo měl tu trpělivost odříkávat pořád ty stejné údaje dokola. Jakmile jí nadiktoval jména a další potřebné údaje, úřednice pokývala hlavou, zalistovala a něco si poznamenala.
"Tak, to by bylo." Zamumlala si pro sebe, načež začala svůj proslov, na kterém bylo dobře vidět, že ho pronášela již nesčetněkrát.
"Tak, milí studenti, tímto vás oficiálně vítám na Foreginské Stopařské střední, gratuluji vám, že jste se k nám dostali a doufám, že tu nebudete zahálet a ve škole se vám zadaří. Normálně bych vás měla seznámit se školním řádem osobně, ale vzhledem k tomu, kolik vás za mnou chodí to bohužel nestíhám, tak vám ho dám a vy si ho do zítra přečtete, platí? Tím pádem je od zítřka bráno v potaz, že ho máte přečtený a jakékoliv provinění proti němu se bere jako váš prohřešek, kterému jste měli možnost předejít."
Na chvíli se odmlčela, sebrala z jedné hromádky tři papíry a každému z nich dala jeden. Pak opět plynule navázala na to přednášku, které všichni tři naslouchali jako kázání nějakého světce.
"Další věcí jsou rozvrhy. Každý den máte maximálně čtyři nebo pět předmětů, protože na téhle škole nejde o to, aby jste uměli vše, ale aby jste uměli to, co budete při svém budoucím povolání potřebovat. Na druhou stranu, hodiny jsou často o něco delší než na vaší předchozí škole - na některé předměty je třeba méně času a na některé zase více. Je možné, že občas si někteří učitelé hodinu přehodí třeba tak, aby probíhala v jinou část dne - ale v tom případě se o všem včas dozvíte. Jinak o víkendech budete mít volno a tím pádem čas dohnat to, co jste v týdnu nestihli.
Obědy probíhají ve školní jídelně, která je součástí ubytovny. Jídelníček budete mít vyvěšený na hlavní nástěnce spolu s dalšími organizačními záležitostmi. Platí se vždy za měsíc zpátky, ale to už si vyřiďte s vrchní kuchařkou." Opět hrábla mezi ty stohy papírů a vytáhla tři rozvrhy pro první ročník a každému dala jeden.
Další na řadě bylo rozdělování pokojů. Tëmerimu a Nafelovi byl přidělen pokoj číslo 4 s tím, že tam s nimi bude pobývat ještě nějaký student druháku. Prý milý, ale možná až moc zamlklý. A Shanelinn dostala klíčky se slovy, že jí společnost budou dělat Nachï a Hayly - sestry, které stejně jako ona nastupují do prvního ročníku.
Tím pro tři mladé elfy skončilo papírování v sekretariátu a začínala zase nová etapa - seznamování s jejich spolubydlícími, kterým se celý příští rok už nejspíš nevyhnou. Ale tu již museli absolvovat odděleně.
Na svůj pokoj Shanelinn trefila poměrně lehce, jakmile se jen trochu zorientovala v mapce, kterou vyfasovala v sekretariátu. Veškeré dívčí prostory byly v druhém patře "intru", což byla jedna z těch dvou spojených budov - v druhé se evidentně nacházely třídy. Nutno také dodat, že "druhé patro" bylo spíš takové větší podkroví, kde bylo asi jen pět pokojů nebo spíš bytečků plus společná plně vybavená kuchyňka pro případy, že by se někdo nenajedl v jídelně nebo si někdo chtěl ukuchtit něco svého.
Když dorazila před dveře, kde se vyjímalo stejné číslo, jako na jejích klíčích, najednou zaváhala. Jít dál - nejít dál? Vzhledem k tomu, že kdyby zvolila druhou možnost, nezbylo by jí nic, než spát na chodbě, přeci jen nakonec zaklepala a vešla dovnitř.
Nacházela se v malé místnůstce, kde byly srovnané boty a několik věšáků, všechny nezaplněné. Vedlo odtud několik dveří a Shane se nemohla rozhodnout, kterými má jít dál, ale to nakonec ani nebylo potřeba. Naproti jí totiž vyšly její nové spolubydlící. U na první pohled bylo vidět, že to jsou sestry, nejspíše dvojčata. Obě měly stejně snědou pleť a stejné vlasy barvy čokolády. Akorát, že jedna je měla kratší a nosila je rozpuštěné, zato druhá je měla spletené do dlouhého copu. A už od pohledu byly obě dvě plné energie.
"Ahoooj, tak konečně si tu! Já jsem Hayly."
"A já Nachï. Taky tě tu vítám!" Zahlásily jedna přes druhou a vzápětí synchronizovaně vykouzlily na tvářích úsměv od ucha k uchu.
"A…hoj, já jsem Shanelinn." Vyhrkla trochu rozpačitě. "Prosím vás, kam si mám dát věci?"
"Pokoj máš hned támhle, pojď, ukážu ti ho." Nabídla se Nachï a Shane její nabídku s úsměvem přijala.
"Celkem slušný na Stopařskou střední, ne?" Podotkla nadšeně Nachï, jakmile vkročily do ač malé, ale velmi útulné místnůstky. Vybavení pokojíku bylo jednoduché a čistě účelové - napravo postel, nalevo truhlice na oblečení, pár poliček a věšák.
Nejvíce ovšem Shanelinn zaujalo okno - velké, takže v pokojíku bude ve dne dost světla a v případě potřeby tu byly i mírně potrhané záclony z hrubé látky, které se daly zatáhnout. Už se nemohla dočkat, až si bude vychutnávat ten výhled.
"Jo, pěkný. Dík, žes mě sem zavedla."
"Vůbec nemáš za co. Kdyby ses nudila přijď, pokecat za náma do obýváčku - to je ta místnost s velkými polštáři na zemi." Usmála se Nachï a odešla.
"Jasně." Křikla za ní Shane a začala si vybalovat věci. Všechno přesně na své místo - perfektně složené oblečení do truhly a drobnosti pěkně vedle sebe na poličku. Aby jí práce šla lépe od ruky, tak si pobrukovala melodii její oblíbené písničky. V tu chvíli byla doopravdy šťastná - na školu se je podařilo dojet bez větších karambolů, evidentně se jí podařilo vyfasovat fajn spolubydlící a zatím se nemusela učit. Co víc si přát?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zaujala vás 1.kapitola?

Ano
Celkem jo
Ani ne
Ne

Komentáře

1 papája papája | Web | 28. března 2011 v 19:32 | Reagovat

Miluju fantasy povídky, určitě si přečtu další kapitoly 8-)  Mam jenom jeden dotaz. Chtěla bych si pořídit tablet, ale nevim, v jakym programu se s nim kreslí nejlíp. Jakej používáš ty?

2 Mango Mango | Web | 28. března 2011 v 19:59 | Reagovat

[1]: Já používám Gimp, protože je zadarmo =). Ale co jsem četla/slyšela, tak jsou dobrý Photoshop a SAI.

3 kiki,laivine kiki,laivine | Web | 28. března 2011 v 20:22 | Reagovat

Krásný...;) máš opravdu talent a to já hned tak někomu něříkám..není to stručné,což znamená,že se v pěti větách neodehraje celý příběh a to je smi líbí :) jen pokračuj a nic neměň je to krásný...taky píšu ale oproti tomu tvýmu to je propadák :D jestli budeš mít trpělivost koukni se na larana.blog .cz

4 Tereza Tereza | Web | 31. března 2011 v 22:10 | Reagovat

Moc hezké, dlouho jsem v blogovém světě nečetla žádné fantasy povídky a ta tvoje mě zaujala :) Líbí se mi tvůj styl popisu - popíšeš, co je potřeba a zároveň neděláš zbytečně hustou omáčku okolo, to obdivuji, když někdo dokáže, protože já vždy takový zlatý správný střed nemůžu vychytat :-D

5 Tomisus Aisling Saoirse Tomisus Aisling Saoirse | Web | 2. dubna 2011 v 9:20 | Reagovat

Přečteno.
Ze začátku jsem si myslel, že se bude jednat o klasickou fantasy, avšak jakmile jsem si přečetl tuto kapitolu. Wow; střední, puberťáci, idioti. Nehodil by se sem do tohoto příběhu spíše náš reálný svět? Já jenom, mno, nějak se mi toto prostředí nehodí do nějakého bájného světa. Ale to je taky možné, že na podobné nejsem zvyklí. Uvidíme, co se z toho vyklube.
Nějak to teď nemůžu najít, ale myslím, že se ti v kousku textu přimíchala ich-forma.
"Postava tlustější" Spíše bych místo "tlustější" zvolil "silnější postavy".
A pak tam bylo i pár slov, které se mi trošku nezdáli, ale vzhledem k tomu, že se jedná o puberťáckou střední školu, tak je to vlastně jedno. :-)
Pěkný den přeje, Tomisus Aisling Saoirse

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Prosím, nekopírujte nic z mého blogu bez mého svolení a beze zdroje!

Obrázek použitý v designu blogu jsem kreslila já na tabletu v Gimpu.